Výkon koně je sice ovlivněn, ale ne zcela podmíněn tělesnými tvary. Proto uvnitř plemena anglického plnokrevníka najdeme i tvarové rozdíly, které se projevují především ve značně kolísající výšce v kohoutku, a tím i v celkovém rámci plnokrevníka. Výška v kohoutku u něho kolísá v rozmezí 20 cm i více. Hlava anglického plnokrevníka bývá ušlechtilá, malá, suchá, výrazná, s rovnou nosní linií. Mezi plnokrevníky ale najdeme i hlavy přešlechtěné, a lysými místy kolem očí a nozder, s proláklou nosní linií, ale i hlavy hrubší, masitější, někdy s rozkleslýma ušima. Někdy se dokonce vyskytuje i hlava poloklabonosá s více nebo méně klenutým nosním profilem. Krk je nejčastěji dlouhý, svalnatý a směřuje šikmo nahoru. Kromě krku pravidelného nalezneme však i krk kratší, někdy jelení, jindy dlouhý, labutí, vysoko nasazený, nebo nízko nasazený. Všichni plnokrevníci mají velmi zřetelný, vysoký, delší, nebo kratší kohoutek. Hrudník musí mít velký objem pro plíce a srdce, na jejichž činnosti závisí zásobení svalstva látkami schopnými oxidace, které jsou zdrojem kinetické energie. Velkého obsahu hrudníku u plnokrevníků se dosáhne jen hloubkou a délkou na úkor šířky, která bývá většinou malá. Hrudník bývá také plošší, a tak umožňuje správnou a snadnou funkci lopatky. Lopatka je dlouhá, šikmá, s volným pohybem. Kost ramenní je silná, aby se k ní mohlo dobře upínat příslušné svalstvo. Předrámí nemá být příliš dlouhé, zato však musí být svalnaté. Je žádoucí, aby holeň byla kratší a dostatečně silná, s elipsovitým průřezem. U plnokrevníků bývá často předrámí Dlouhé, holeň slabá, zařízlá, kruhového průřezu a příliš dlouhá, stejně jako spěnka, která je v tomto případě sice pružná, ale málo pevná. Kromě pravidelných kopyt najdeme i u plnokrevníka kopyta ostroúhlá a tupoúhlá.
Záď musí být dlouhá a přitom mírně skloněná. Srázná záď se vyskytuje častěji u pomalejších plnokrevníků. Stehenní kost musí být silná s výraznými výstupky, aby se svalstvo mohlo dobře upnout. Svalstvo tvořící tzv. „kalhoty“ a svalstvo celé zádi má být co nejmohutnější, protože záď je motorem, kde vzniká pohyb. Hlenový kloub plnokrevníka je sice široký, ale často s vadami (např. srnčí, jindy zaječí kosti), nebo s příliš velkým, popřípadě malým hlenovým úhlem. Důležitý je u plnokrevníků cval, který má být prostorný, energický a je jejich přirozeným pohybem, kdežto klus není rozhodující a směrodatný.
Komentáre